Dětský den na Vyšehradě 5.6.2010

V sobotu jsme vyjeli na výlet do Prahy. Na hradě „Vyšehrad“ (národní kulturní památka) byl pořádaný den pro děti sdružením Vyšehraní, které zastřešuje paní Martina Dimmerová.

Ráno jsme naložili balíčky plné dobrot  od naší paní kuchařky, pití na celý den a hurá směr Praha. Protože jely malé děti, tak se přihlásila větší děvčata, že by ráda jela a pomohla s nimi. 

Před Prahou jsme zastavili na benzínce, aby  se mohly malé děti protáhnout a dojít na WC. Když jsme odjížděli, ucítili jsme slabý zápach. Kontrolky na palubní desce byly v pořádku, tak jsme pokračovali.

Pod pevností jsme zaparkovali. Zjistili jsme, že nám z předku – pod motorem kape olej. Odvedl jsem děti do parku v blízkosti Baziliky, kde už probíhaly soutěže pro děti. Děti dostaly předepsané karty do kterých se po každé soutěži zapsaly body, které každý získal dle vykonání úkolu. Po vyplnění všech políček si každý mohl vybrat určitou cenu. Děti si vybraly se kterou starší dívkou budou chodit soutěžit. Mezitím jsem šel přeparkovat auto na určené parkoviště, které bylo vymezeno speciálně pro DD. V autě stále kontrolky ukazovaly , že se nic neděje, ale z auta neustále vytékal olej. Pod autem byla vždy malá kaluž. Takto jsem auto přeparkoval několikrát, abych se ujistil, že olej nepřestává vytékat. Dle rady paní ředitelky , jsem volal asistenční službu. Asistenční služba sdělila, že pokud se jedná o olej nejsou schopni říci na místě míru poškození. Zcela určitě se musí auto odtáhnout do servisu. Ze servisu mi bylo nabídnuto auto 7 místné. To jsem musel odmítnout, protože nás bylo celkem  devět. Nezbývalo v tu chvíli, než si zjistit odjezdy vlaků. Ze servisu mi nabídli, ať počkám a  hned jak auto přivezou, že se podívají co tomu je, a podle toho, ať se rozhodnu, jestli autem dojedu nebo to bude na vlak. V 16:00 hod jsem dostal informaci, že auto je nepojízdné, protože je poškozená tlaková hadička nebo tubička. Z obavy, že mi nebude stačit hotovost z DD a moje vlastní na přepravu 9 osob, poprosil jsem pořadatelku o půjčku peněz. Ta bez problémů poskytla peníze. Dohodli jsme se, že obnos vrátím dle dohody v příštím týdnu.

Děti si hrály v parku po celou dobu. Plnily soutěže, podívaly se na divadelní představení, soutěžily ve zpívání a recitování. Během dne byl zajištěn oběd. Děti si mohly vybrat: halušky s uzeným a zelím, párky s chlebem nebo sekanou se salátem. Daniela si šla pro oběd hned dvakrát. Pití bylo zajištěno v jednom ze stanů, podávala se perlivá voda. Dětem se na Vyšehradě moc líbilo, především těm malým. V cca 16:00 hod jsme se museli rozloučit a nejbližší cestou uhánět na metro. Protože jsme byli autem, neměl jsem zjištěny odjezdy vlaků a s malými dětmi jsem nechtěl přijet pozdě v noci. Metrem jsem se dostali na nádraží Holešovice odkud nám jel vlak za 15 min. Děti mě uprosily (doslova ukecaly), abych jim v MC – Donaldu koupil slíbený Happy meal. Běželi jsme ho tedy koupit. Na peron jsme doběhli včas. Vlakem jsme dojeli s jedním přestupem v UL do Děčína, kde jsme měli téměř jednu hodinu času na spoj do Kamenice. Procházeli jsme se v okolí nádraží a pak seděli u fontány s vodotryskem, protože děti už byly unavené. Když jsme nasedli na vlak do Kamenice, myslel jsem si, že teď už to bude jen pohodička.

Ale nebyla. Tři stanice před Č.Kamenicí, dostal asi 30 letý muž epileptický záchvat, který trval sice pár minut, ale mě přišel nekonečný. Děti se vystrašeně dívaly, musel jsem je  přemístit na sedačky, tak aby neviděly. Pak jsem matce postiženého muže pomáhal držet tělo muže, aby se při záškubech nezranil.

Oddechl jsem si až když byly všechny děti v pyžamech a předány noční směně.

Perfektní je, že děti si pamatují: dobré jídlo, zábavné hry, cestu metrem a rádi vzpomínají jak nám nakládali automobil na odtahový vůz.

 

Chválím moc a moc Janu , Alenu a Ivu , že mi byly nápomocny s malými dětmi a situaci zvládaly s přehledem.

strejda Jiří