Múzy dětem našima očima...
Babí léto je v plném proudu, sluníčko svítí, hřeje. Je krásná poslední zářijová neděle a my čekáme vzácnou návštěvu. Dneska za námi totiž přijedou múzy – tedy, ne že by nás že zálohy přepadala inspirace, i když kdo ví…, myslela jsem občanské sdružení Múzy dětem, které k nám po roce opět zavítalo, aby nám jeho členové předvedli své umění.
Sice jsme si chvilku počkali, než múzáci dorazili, ale stálo to za to. Hned, jakmile překonali překážky na silnici ve formě objížděk, uzavírek a podobných chuťovek a pomohli jim z auta vynést všechny potřebné rekvizity, sesedli jsme se společně na již fungujícím sále a mohlo se začít.
Paul se svým kouzelnickým vystoupení uchvátila malé i velké, Tomáš navnadil ukázkou žonglování na venkovní aktivity a nový člen Šahen – tanečník - zaujal především holky svým tancem (tedy asi nejen tancem…).
A protože poledne se přiblížilo, vrhli jsme se společně s návštěvou na oběd, rozdělili si je ke stolům a užívali si příjemné relaxaci u jídla.
Během dopoledne Bob rozbalil své štětce a barvičky, takže se po obědě vrhnul s vervou na zkrášlování různých částí těl, Šahen učil zájemce, tedy hlavně zájemkyně, svému umění a ostatní na zahradě žonglovali, bubnovali, lámali si hlavinky nad zapeklitými hlavolamy Paula, který byl naštěstí k ruce na radu i pomoc. Došlo i na prkna, tedy woodkopf nebo jednokolku.
Ale protože čas pokročil, vrátili jsme se všichni na sál, abychom pod režií Paula a Barči tvořili hodnoty v podobě divadelního kusu – tedy spíše kousku. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, jaké to je hrát divadlo a dali život pohádce – bajce o zajíci a hyeně. Pak ještě v krátkosti Šahen a jeho žačky předvedli, co odpoledne natrénovali.
Nakonec jsme se společně „zakřičeli“ písničku Krokodýl a nezbývalo, než předat dárečky a rozloučit se.
Múzy se vracejí zpět do Prahy a my se jdeme nachystat na pondělní školu – myslím, že všichni spokojeni a unaveni krásně prožitým slunečným dnem.
teta Evka
Jak se na návštěvu u nás dívaly Múzy se můžete dočíst na www.muzydetem.cz
